Akce umožňuje kombinaci těchto produktů dle vašich potřeb a vztahuje se na nové objednávky s dodáním materiálu na jedno místo. Nabídka však neplatí pro již domluvené projekty s mimořádnými objektovými cenami. Nepropásněte příležitost získat kvalitní fasádní materiály a zároveň ušetřit na doplňcích!

Minerální izolace používané ve stavebních a technických aplikacích jsou hydrofobizované, tedy vodoodpudivé. Pokud se během montáže izolace dostane materiál do kontaktu např. s dešťovou vodou, pak dopadající voda bude po povrchu stékat, a netvoří překážku pro konečné zakrytí ochranou vrstvou chránící izolaci před povětrnostními vlivy. Z krátkodobého hlediska tedy nemůže dešťová voda ohrozit izolační schopnost materiálu. Přesto je nezbytně nutné chránit minerální izolaci před vlhkostí během přepravy, skladování i při aplikaci. 

Dlouhodobé vystavení materiálu vlhkosti, například zaplavením konstrukcí povodňovou vodou, přináší mimo ztráty izolačních vlastností i další nežádoucí jevy.

Pórovitou strukturu izolací z minerální vlny tvoří prostorově nahodilé uspořádání jednotlivých vláken. Jejich trvalou vzájemnou polohu zajišťuje organické pojivo. Pokud by po určité době došlo k proniknutí vody do celého průřezu izolační vrstvy, může dojít kvůli agresivním složkám záplavové vody k narušení, nebo částečnému vyplavení tohoto pojiva. Materiál zplstnatí (slehne) a ani po případném oschnutí se nevrátí do původní struktury. Zplihlá, byť vyschlá izolace by nemohla plnit svůj účel – neizolovala by. Navíc zde hrozí velké riziko plísní, při vysychání izolace nasáklé znečištěnou povodňovou vodou.

Tepelné izolace z pěnového polystyrenu (EPS) používané ve stavebnictví, jsou již z podstaty své struktury materiálu poměrně málo nasákavé. Při laboratorních testech se zkouší nasákavost při ponoření po dobu 28 dní a běžné stavební materiály vykazují nasákavost do 5 %. Při delším ponoření by hodnota byla pochopitelně vyšší, ale to není případ povodní, kdy zaplavení (ponoření) trvá jednotky dní. Z tohoto důvodu se předpokládá nasáknutí materiálu cca do 1 %. Ze zaplavených desek EPS tato zvýšená vlhkost do 1 % pak během několika týdnů až měsíců postupně z konstrukce vyschne. Důležitou vlastností EPS je zachování mechanických vlastností (zejména pevnost v tlaku a tahu) i při zvýšené vlhkosti, tj. vlhký materiál v konstrukci plní dále svoji statickou funkci. Z tohoto důvodu nehrozí např. sedání podlah apod. Tepelná vodivost EPS s rostoucí vlhkostí také mírně roste. Pro konkrétní hodnoty nasákavosti do 1 % vzroste např. pro typický podlahový materiál EPS 100S z hodnoty 0,0343 W.m^-1K^-1 ve zcela suchém stavu na 0,0360 W.m^-1K^-1 při 1% vlhkosti tj. EPS si při krátkodobém zaplavení uchovává cca 95% izolační schopnosti.

Povodňová voda nejvíce zasáhne konstrukce podlah a fasád, dostává se mnohdy i pod povrch, dovnitř konstrukce. Každý druh tepelného izolantu má různou nasákavost a povodňová voda může více či méně jeho vlastnosti a chování v konstrukcích ovlivnit.

V případě zaplavení podlahy se do tepelné izolace vlhkost skrz vrchní vrstvu dostane vždy. Konstrukcí podlah je celá řada, nejčastěji však zůstává vlhkost mezi vrchní betonovou a spodní hydroizolační vrstvou, tedy v místě, kde je instalována tepelná izolace. 

Spodní část fasády je konstrukčně navržena tak aby odolávala běžné odkapové vodě či tajícímu sněhu, které pravidelně (krátkodobě) působí na soklovou část fasády. V případě záplavy je situace odlišná. Množství vody a délka jejího působení způsobí, že se vlhkost dostane do tepelné izolace a následně dále do nosného systému stěn.

Je velmi složité vytvořit univerzální návod, jelikož vždy záleží na charakteru záplavy, a především na době zatopení a množství konstrukcí vodou zasažených. Při plánované rekonstrukci je však možné využít výše popsané vlastnosti jednotlivých materiálů a vhodně je v konstrukcích použít, zvláště u domů v záplavových oblastech.

U podlahových konstrukcí lze dopad povodně minimalizovat použitím nenasákavých materiálů z expandovaného polystyrenu (EPS) a extrudovaného polystyrenu (XPS), kde izolace i po krátkodobém zaplavení bude stále plnit svoji funkci.

U fasád lze rizika snížit zvýšením spodní části fasády, nejlépe s použitím extrudovaného polystyrenu, nebo soklových desek EPS tak, aby izolace z nenasákavého materiálu sahala nad možnou výšku povodňové vody. Ideální výška by měla vycházet především z dosavadních zkušeností, a nejvýše historicky dosažené výše hladiny vody. 

Náprava škod způsobených povodní je vždy bolestná. Jednak pro rozsah škod, jednak pro jejich neočekávaný výskyt. Náprava zatopených izolací znamená jejich stržení, ekologickou likvidaci, revizi, případně opravu povrchu pod izolací a provedení zcela nového izolačního systému. Náklady jsou vyšší než u původně pořizované izolace. Ignorování nutnosti výměny může znamenat znásobení tepelných ztrát v provozu (zejména u technických izolací, kde se vyskytují podstatně vyšší teploty než u stavebních izolací) a výskytu plísní v důsledku nedostatečného vyschnutí konstrukce a kontaminace vodou s organickými zbytky. V případě vysoušení je nutné zdivo zbavovat vlhkosti postupně, aby nedošlo k narušení jeho statiky.

Všeobecná potřeba hospodárného počínání na všech úsecích hospodářského dění vyžaduje ekonomické zhodnocení nároků na obnovení izolace na jedné straně a škod již způsobených a dále narůstajících při odmítnutí nebo odložení této nutnosti na straně druhé.