Zelené střechy se v posledních letech oslavují jako atraktivní prvek moderní architektury. Jedná se o mnoha lety osvědčený způsob, jak zkvalitnit nejen mikroklima, ve kterém žijeme, ale i širší okolí.
Podle druhů rostlin a intenzity údržby rozdělujeme vegetační střechy na tři základní typy a to na extenzivní, polointenzivní a intenzivní vegetační střechy.
Realizace vegetačních souvrství z hydrofilní minerální vlny je podobné jako realizace skladeb se substráty. Se vzrůstajícím sklonem střechy obvykle roste i náročnost realizace. Desky z minerální vlny mají ale na rozdíl od substrátu pevný tvar a je poměrně jednoduché realizovat i velmi strmé...
Pokud je zcela naplněna hydroakumulační kapacita střechy, přebytečnou vodu je nutné odvádět spodní částí vegetačního souvrství pryč. Popíšeme, jaké vrstvy a v jakých případech je potřeba zakomponovat do skladby vegetační střechy.
Zelené neboli vegetační střechy nejsou pouze pohledným doplňkem moderní architektury, mají celou řadu praktických výhod a vlastností. Stejně jako parky, tyto konstrukce mění mikroklima ve svém okolí - snižují ve městech prašnost, produkují kyslík a zadržují dešťovou vodu (čímž odlehčují městské...
Vegetační střechy vrací zeleň do měst a kompenzují zábor půdy velkoplošnou výstavbou. Mají pozitivní psychologické účinky, snižují napětí a stres a poskytují prostor pro relaxaci, pokud jsou architektonicky funkčně zapojeny do provozu budovy. Atraktivita takových objektů je zřejmá...
Skladby s polointenzivní vegetací jsou stále ještě nenáročné na údržbu, ale umožňují osázet i širší spektrum rostlin. Na rozdíl od Úsporné střechy lze základní variantu této střechy použít prakticky všude, kde to dovolí únosnost střechy.
Patří mezi střechy s intenzivní střešní vegetací. Jedná se o nejnáročnější a nejnákladnější skladby vegetačních střech. Na druhou stranu je zde ale téměř neomezený výběr rostlin.
