Vyvarujte se základních chyb při realizaci podlah

Sedání podlahy v rodinném domě - nejčastější příčiny

Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější ISOVER EPS 100) vzniká největší dotvarování zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení pak nepřenáší izolační deska celoplošně, ale bodově pouze v místech, kde se podkladu dotýká. V podlaze tak vznikají dutiny, které působícím zatížením postupně dosednou.

Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém metru nachází spoj pásů s vyvýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání nerovností před aplikací desek, budou následně podepřeny pouze z cca 20 %. Podobně působí případné dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod. Velkým problémem dutin v podlaze je, že nelze spolehlivě odhadnout, jak dlouho si bude podlaha sedat.

Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku:

• Desky izolantu je vhodné pokládat do vrstvy lepidla či cementového mléka, aby bylo zajištěno celoplošné působení tlaku na izolaci. 
• Je vhodné použít jednu vrstvu tepelné izolace dostatečné tloušťky, při použití více vrstev je nezapomeňte k sobě přilepit.
• Pod desky EPS nepoužívejte podsyp s větším zrnem. Velká zrna podsypu by působily jako nečistoty pod pokládkou a způsobovaly bodové zatížení. Pro zamezení kontaktu s hrubozrnným podsypem se například v systémech od společnosti Rigips využívají pevné desky Rigidur.

Trvalé zatížení podlahové konstrukce rodinných domů by nemělo přesáhnout 2000 kg/m2 (0,02 MPa). Malé deformace maximálně 2 % deklarované stlačitelnosti neškodí funkčnosti podlahy a nezpůsobují viditelné vady na kráse.

Zateplení podlahy na terénu

Abyste se vyhnuli tepelným ztrátám, dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy přes 150-200 mm pro nízkoenergetické až po 200-300 mm pro pasivní domy. Na všechny doporučené tloušťky izolací se můžete podívat v tabulce 1.

Vzhledem k podstatnému zvýšení teplotního spádu v případě podlahového vytápění je třeba tloušťku tepelné izolace přiměřeně zvýšit.

Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků, jako jsou například izolace na terénu, se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren. Tyto materiály mají při celoplošném zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost tj. při běžném zatížení mají malé stlačení i při velkých tloušťkách izolace viz. tabulka 2.

Statické posouzení podlahy - nutnost nebo zbytečný luxus?

Vlastní návrh podlahy musí zohlednit základní vstupní údaje, kterými jsou velikost a typ zatížení, pevnost podkladní tepelné izolace a tuhost roznášecí desky.

Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave" na měkkém podkladě. Tak je logické, že tah a tlak v desce se nám dle změny působícího zatížení zásadním způsobem mění.

Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě. To není zcela jednoduchá úloha a naštěstí není třeba tímto způsobem posuzovat běžné podlahy v rodinném domě, ale zejména průmyslové podlahy s velkým zatížením a jiné speciální případy (komplikované tvary, velká bodová zatížení, velké deformace podkladů...).

Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50-60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm). Bez statického posudku se vždy držte v jistých vodách a vyhýbejte se 'výhodným', ale nejistým kombinacím.

Kari síť v roznášecí desce podlahy - povinnost nebo přežitek?

Častým dotazem nejenom laické veřejnosti bývá, zda-li do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. Při zjednodušení a věnování pozornosti podlahám s běžným zatížením tj. v rodinných domech apod., můžeme roznášecí desky těžkých plovoucích podlah rozdělit na desky betonové a anhydritové.

V případě betonových desek, vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu, doporučujeme výztuž vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem. Kromě vlastního umístění výztuže je třeba dodržet symetrický rozptyl vodního součinitele po průřezu a následnou péči při zrání betonové desky.

Výztuž ukládáme osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůstkovým momentům.

U anhydritových podlah se vzhledem k výrazně vyšším pevnostem v tahu výztuž zpravidla nepoužívá, je třeba pouze dodržet požadovanou tloušťku dle předpokládaného maximálního stlačení a další technologické souvislosti.

Shrnutí

Návrh a provedení tepelné izolace podlahy s malým dotvarováním není složitý, je třeba dodržet pouze několik jednoduchých zásad. Základem dobrého fungování podlahy z hlediska sedání je zajištění celoplošného působení zatížení na tepelnou izolaci.

Podlaha předmětného domu vykazovala několik zásadních pochybení, která způsobila navýšení deformace podlahy o několik procent nad maximální deklarovanou stlačitelnost, proto je potřeba se při realizaci stavby řídit výhradně doporučením renomovaných výrobců tepelných izolací a firem ze stavebnictví.