Rozhovory s pamětníky: Lubomír Filek (45 let v závodě)

Jaké byly vaše pracovní začátky?

Od srpna 1966 jsem zde byl neoficiálně na brigádě. Seznamoval jsem se tu s provozem a od listopadu už jsem tu byl zaměstnaný. Tehdy mi bylo teprve 16 let. Nejprve mě vzali do výroby, ale poté mi řekli, že tam do osmnácti nesmím. Šel jsem tedy do expedice, kde jsem nakládal vagony.

Když jsme nosili volně ložené desky do vagonu, bylo tam hrozně moc prachu. Vše nás hrozně štípalo. Na střechách byly vidět vrstvy prachu. Následně jsem si udělal zkoušky na vysokozdvižný vozík a začal na něm jezdit. Jezdil jsem s ním kupu let.

Po několika letech jsem si dělal zkoušky na velín a ty jsem udělal. Vzpomínám, že na velíně první linky jsem byl s panem Trojanem. Po rekonstrukci linky se to změnilo a šel jsem zpět na VZV. Na něm jsem jezdil celkem asi 40 let. Potom jsem ještě pracoval na briketárně. Do důchodu jsem šel v roce 2011, to tu pracoval už i pan Šulák.

Dělal jste ještě nějakou jinou práci?

Například jsem dělal na skružích, na potrubí. Vše, co bylo ve výrobě potřeba. Když bylo potřeba, každý pomáhal. I lidé z kanceláří chodili v případě nutnosti na noční či odpolední směny do výroby.

Image

Co zajímavého si z té doby ještě pamatujete?

V roce 1986 sem přišli pracovat Vietnamci a Polky. Jednu z nich jsem si dokonce vzal. Dále si pamatuji, že jsme na velíně několikrát vyhořeli. Přesný rok už si bohužel nepamatuji. Během pár minut bylo vše v plamenech.

Pan Průša dodává: „Tenkrát jsem dělal elektrikáře a vyšetřovalo se, co se stalo. Zjistilo se, že žhavý uhlík spadl z linky na látku a kabel a pak už to šlo rychle. Běžel jsem do rozvodny vypnout elektriku. Během minuty dvou jsem se vrátil a už nebylo vidět na krok. Hasiči se vyděsili, protože se musela shodit pec, byla to velká rána a hasiči nevěděli, co se děje. Oblékali se do kyslíkových přístrojů, ale neuměli to. Než se oblékli, bylo po ohni. Mohlo to být v roce 1968.“

Řešila se nějak bezpečnost poletujících vláken?

Když jsem dělával na briketárně, jezdívali za námi z laborky a dávali nám takové mikrofony na tělo. Celých 8 hodin jsme s nimi jezdili, ale nic nenaměřili. A to se prášilo opravdu fest.

Co vás napadne jako první, když se řekne „Isover“?

Dobrá práce.