Rozhovory s pamětníky: Jiří Hůla (32 let v závodě)

Jaké byly vaše pracovní začátky?

V roce 1961 jsem nastoupil do podniku v Kolíně, Izol Kolín. Potom to byly Stavební izolace. Zde jsem začínal jako technolog a když se začala stavět linka v Častolovicích, tak mě přemluvili, abych sem šel pracovat. Ještě za výstavby linky jsem sem nastoupil.

Než se najelo, byl jsem s hochy, kteří měli pracovat na peci, na zaškolení v bývalé NDR v Karzdorfu. Tam totiž Švédové dodali první linku. Byla to švédská technologie. Byl tam se mnou například pan Botlík nebo Vašek Karásků.

Výstavba linky v roce 1965

Jak na tu dobu vzpomínáte?

Musím říct, že jsem v roce 1966 nastoupil a po 32 letech práce mě v závodě tehdejší pan ředitel nechtěl, tak mě v roce 1993 vyhodil, protože jsem se mu nehodil. Nesouhlasil jsem totiž se způsobem privatizace, takže jsem byl nežádoucí a musel jsem odejít. Ta práce se mi ale líbila moc a jsem rád, že jsem se k ní dostal.

Mám za sebou práci v Bělorusku, kde jsme najížděli linku Gomelu. Poté v Ruské federaci v Čeljabinsku, kam mimo jiné pak šel také pan Zdeněk Dočkal. Pracovali jsme tam spolu a najížděli linku.

Dali jsme se dohromady i s panem Ing. Borkovcem, který zakládal výzkumný ústav, a Ing. Kubešou, který byl v Německu u firmy Enetex. Ti dva se dali dohromady a dělají slávu v České republice. (S firmou Enetex pracuje Isover dodnes, pozn. redakce)

Pokud vím, v Uzbekistánu dali dohromady 4 linky. Nyní je už vše jinak. Vím, že nyní má usazovací komora v průměru 5 m buben (linka ČA3 má buben 9 m). Mám z toho radost. Mrzí mě jen, že už jsem starý a zbyly mi jen vzpomínky, ale měl jsem tu práci rád.

Ještě bych rád zmínil člověka, kterého jsem si nesmírně vážil, a to byl Ing. Teodor Kejzlar. Byl to sklář, přišel z Duchcova a byl to opravdu čestný a pracovitý člověk. Doslova žil fabrikou. Jeho dobrota se mu ale nakonec nevyplatila. Mluvil jsem s ním, než si vzal život. Stěžoval si, že udělal chybu, že odešel do Prahy.

Bavilo vás stavět linky a budovat je?

Ano, byl jsem u toho, když se ve firmě Izol Kolín v roce 1961 uvažovalo, že se ta vlákna, která se dělala jen ze strusky zplstí, nechají vytvrdit, a budou se z nich dělat desky nebo koberce.

Tam jsem si na ten výrobek poprvé sáhnul, když se linka spouštěla. To ještě nebylo kotoučové rozvlákňování. Rozvlákňovalo se tryskami, na které natékal proud lávy a rozstřikoval se proudem vzduchu. To už není pravda, ale jsou to hezké vzpomínky.

Co vás napadne jako první, když se řekne „Isover“?

„Orsil“. Název (ORLický SILikát) jsem totiž vymyslel já.