Rozhovory s pamětníky: Miroslav Průša (35 let v závodě)
V rámci oslav 60. výročí našeho závodu v Častolovicích jsme se rozhodli ohlédnout zpět očima těch, kteří byli u toho, když se psala historie. Jednou z nejvýraznějších postav našeho závodu je pan Miroslav Průša, který v továrně odpracoval úctyhodných 35 let. Jeho příběh začíná v srpnu roku 1966, tedy v době, kdy se dnešní moderní závod teprve rodil.
Miroslav Průša (35 let v závodě)
Ze sterilní Tesly do prachu staveniště
Příchod pana Průši do tehdejšího Orsilu byl, jak sám s úsměvem vzpomíná, malým šokem. Předtím pracoval tři roky v Tesle na výrobě radiostanic, kde vládla až laboratorní čistota.
„Pak jsem přišel sem, do té strašné špíny a prachu. To byl šok,“ vzpomíná na své začátky v Častolovicích.
Přesto u nás zůstal a prošel si mnoha pozicemi – od velináře přes údržbu a energetika až po vedoucího vývojové technologie. Zažil celkem osm ředitelů a podílel se na zásadních rekonstrukcích linky, které závod formovaly do dnešní podoby.
Rok 1966: Když vyjela první deska
Pan Průša byl přímým svědkem historického momentu. 1. září 1966 se začala najíždět linka pro první zkoušky. Tehdy se v Častolovicích ještě topilo lehkým topným olejem a technologie byla v plenkách.
„Z linky vyjíždělo ze začátku sotva pár chlupů a kolem linky byly mraky jehliček vláken. Ve slunečním svitu bylo vidět, jak se ten prach třepotal,“ popisuje tehdejší náročné podmínky. Plná výroba se pak rozjela v listopadu téhož roku.
Francouzské lekce lidskosti
V paměti pana Průši hrají důležitou roli také ředitelé, které zažil. Rád vzpomíná na pana Bellicarda, který přišel s příchodem francouzského Saint-Gobainu. I když se zpočátku zdál být přísným manažerem, v těžkých životních chvílích se ukázal jako člověk s velkým srdcem.
„Pan ředitel vždy říkal, že rodina je na prvním místě. Když jsem potřeboval pomoc, pomohl mi. Jeho přístup byl lidský a práce s ním byla dobrá,“ dodává pan Průša. Právě pan Bellicard tehdy prohlásil, že v Častolovicích jsou ti nejlepší technici a nejlepší lidi na světě.
Tradice, která pokračuje
Hrdost na častolovický závod se v rodině Průšových předávala dál – i jeho dcera u nás odpracovala několik let. Příběh Miroslava Průši je důkazem, že Isover není jen o metrech čtverečních izolace, ale především o lidech, kteří do své práce dávají srdce a zkušenosti po celá desetiletí.
Děkujeme panu Průšovi za jeho celoživotní přínos a za to, že nám pomohl uchovat vzpomínky na začátky naší společné cesty. Jsme hrdí, že na těchto pevných základech můžeme stavět i dnes.
