U novostavby se tloušťka izolace řeší už v projektu. Orientačně lze počítat s 18 až 20 cm u fasády, 16 až 20 cm u podlahy a 35 až 45 cm u šikmé střechy.
U nevytápěné půdy se izolace vkládá do podlahy, tedy ze strany nevytápěného prostoru. Tím se oddělí obytné místnosti od studeného podkroví. Tloušťka závisí na skladbě konstrukce a také na tom, jestli má být půda pochozí, nebo nepochozí.
U pochozí půdy je navíc potřeba navrhnout roznášecí vrstvu, aby se izolace nesešlapala a neztrácela svoje vlastnosti.
Ve většině případů ne jako cílové řešení současného zateplení. U fasády nebo střechy je 10 centimetrů izolace příliš málo z hlediska úspor, komfortu i dlouhodobé funkčnosti skladby.
U běžného rodinného domu je optimální tloušťka fasádní izolace 18 až 20 cm. Přesná hodnota závisí na typu zdiva, použitém izolantu, detailech domu a požadovaném energetickém standardu.
Vrstva pod sádrokartonem se navrhuje jako součást celé střešní skladby. Důležitá je kombinace izolace mezi krokvemi, doplňkové vrstvy pod krokvemi, parobrzdy a vnitřního obkladu.
Samotná izolace mezi krokvemi většinou nestačí. Krokve tvoří tepelné mosty, proto se obvykle doplňuje další vrstva pod krokvemi. Celková tloušťka izolace u obytného podkroví se běžně pohybuje kolem 35 až 45 cm.
Záleží na tom, jestli bude podkroví obytné. U vytápěného obytného podkroví se orientačně doporučuje 35 až 45 cm izolace, nejčastěji ve skladbě mezi a pod krokvemi, případně nad krokvemi.
Pokud má ale půda zůstat nevytápěná, obvykle není potřeba zateplovat celou střechu. V takovém případě se izolace pokládá na podlahu půdy, tedy ze strany nevytápěného prostoru. Tím se oddělí obytné místnosti od studené půdy a zbytečně nevytápíte prostor, který nepoužíváte.
